Jdi na obsah Jdi na menu
 


Bércouni

9. 6. 2011

 

Bércouni byli dlouho řazeni k hmyzožravcům. Na první pohled skutečně připomínají rejsky. Některé odlišnosti, jako stavba stoliček, relativně dlouhé končetiny nebo dobře vyvinutá mláďata, vedly rovněž k úvahám o příbuznosti bércounů s tanami, primáty, vačnatci a nebo kopytníky. Nyní jsou vyčleněni jako samostatný řád. Jejich přesné vývojové vztahy nejsou známy, ale fylogeneticky stojí nejblíže k zajícům a kopytníkům. bercoun-1.jpeg

   Bércouni jsou malá zvířata, která upoutají na první pohled zejména dlouhým pohyblivým a na konci lysým čenichem. Mají také poměrně velké oči a dlouhé ušní boltce opatřené zvláštní záklopkou. Dlouhý a tenký ocas je pokryt šupinami a řídkými štětinami. Na spodní straně se nacházejí žlázy vylučující kapičky pižmem páchnoucí tekutiny. Nápadné jsou také dlouhé, z části neosrstěné, zadní končetiny. V klidu se pohybují po čtyřech, ale při vyrušení hopkají po zadních jako malí klokánci, rychlostí až 25 km/h. Bércouni často bubnují zadníma nohama o zem, přičemž údery jsou někdy tak neuvěřitelně rychlé, že splývají. "Bubnování" má komunikační význam. bercoun-2.jpeg

   Lebka bércounů má úplné jařmové oblouky a bubínkové výdutě. Stavba chrupu je poměrně jednotná, i když počet zubů není u všech druhů stejný. Chrup se vyznačuje prvním velkým horním řezákem a stoličkami s vysokými hrbolky. Některým druhům stoličky dorůstají neustále.

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA